Rozhovor: Bohumil Kantor

Rozhovor Bohumila Kantora s PhDr. Libuší Kolářovou,

ředitelkou vydavatelství Jc.TEĎ.cz

       V současném boji s lýkožroutem neboli kůrovcem už zdaleka nejde jen o záchranu Šumavy, ale o veškeré jehličnaté porosty v zemi. Ve sporu o to, jestli nechat přírodu, ať si sama poradí s kůrovcovou kalamitou, se celé roky přou politici, vědci a ekologické organizace. Teď už ale došla trpělivost lidem z praxe, lesníkům, kteří na rozdíl od mnohých účastníků těchto debat jsou v lese denodenně a vidí zblízka, co se v přírodě děje. Absolvent písecké lesnické školy Bohumil Kantor (67) z Vimperka, se rozhodl oslovit všechny, kteří mohou z titulu svých funkcí něco udělat. Varuje před ponecháním napadeného dřeva svému osudu a hlavně před rozvážením napadené dřevní hmoty po republice. Přirovnává to k volnému šíření nakažlivé choroby. Odpověděli mu ministr zemědělství i jihočeská hejtmanka, kteří názory lesníků sdílejí. Z ministerstva životního prostředí ale ani slovo. „Shodou okolností jsme 17. listopadu 1989 sbírali rouby z výběrových stromů pro semenné plantáže u pramenů Vltavy. Rouby z těchto smrků se roubovalo, aby se zachoval genofond šumavského stromu. Tenkrát jsem si myslel, že jsem se do hraničního pásma dostal poprvé a naposledy. Teď tam chodím každý rok, je to pro mne symbol svobody. Jen ty nádherné smrky už tam nejsou," vzpomíná Bohumil Kantor.

Kdy vlastně problém s přemnoženým kůrovcem nastal?

       To bylo po orkánu Kyrill, který nás zasáhl v roce 2007. Zůstalo ležet obrovské množství stromů a tehdejší ministr životního prostředí Bursík zakázal asanaci kalamitních holin. Dřevo zůstalo ležet a leží tam do dneška. Ano, pravda, něco tam nad padlými stromy začalo znovu růst a na tom se demonstruje, že si příroda časem poradí. Jenže tenhle porost nebrání katastrofálnímu suchu. Malé stromečky nedokáží udržet mikroklima a když nahoře na Šumavě na holiny pere slunce, suché kmeny mají teplotu až 60 stupňů Celsia. Za 3,5 dne se ze Šumavy odpaří jedna lipenská nádrž a aby porost byl schopen zadržet vodu a hospodařit s ní, musel by být starý aspoň 80 let.

Co se na těchto holinách děje?

       Dochází k oteplování Šumavy. Z náhorních planin se voda odpaří a nespadne tady u nás, ale až do oceánů. Odparem mizí spodní voda a tím hynou i borovice. My prostě odtud vodu posíláme do moří. Dnes nevidíte nad Třístoličníkem páru z lesů, ale stoupající teplé proudy vzduchu, které využívají paraglidisté. A ty ležící stromy ani netlí, protože tam chybí vlhkost. Jenom tak leží.

Co se tedy podle vás má po ničivých vichřicích dělat?

       Nás v lesnické škole učili – asanovat, odkornit. I kdyby to dřevo pak dál zůstalo ležet, mělo by být odkorněné. Jenže to se neudělalo, brouk se tam přemnožil a vylétával do lesa kolem. Současné lesy jsou z velké části uměle vysázené. Jakmile foukne vítr, je to špatné. Když dřevo zůstane ležet, zavadající strom má pro lýkožrouta speciální vůni. Na těchto stromech se množí a pak napadne zdravé stromy.

Jak se kůrovec rozmnožuje a šíří?

       Sameček nalétne na kmen, udělá si vstupní komůrku a čeká na samičku, která naklade 30 vajíček a když z nich teoreticky bude 15 samiček a 15 samečků, ve třetím pokolení je to 27 000 brouků. A už 200 brouků dokáže zničit jeden zdravý strom. Z toho si můžete dovodit rozsah současné pohromy. V základním stavu napadá brouk oslabené stromy. Lesník, který se lesu věnuje, to vychytá a strom se asanuje. Tím, že se pokácí jeden napadený strom, zabrání se tomu, aby v lese vzniklo kůrovcové kolo. Majitel musí les kontrolovat, prohlížet a napadené stromy rychle zpracovat. Od toho má odborný dozor lesa. Když se ale napadené dřevo nechá na skládce dřeva, tak se brouk vylíhne tam a rozletí se do okolí, případně se vylíhne v místě, kam se toto neasanované dřevo přepraví, anebo po cestě. Tím si kůrovce rozvážíme po republice.

Jak se asanace provádí?

Buď chemicky nebo mechanicky – tím, že se kůra i se zárodky brouka rozdrtí.

Existuje ještě cesta ke zvládnutí kalamity?

       Jediná. Veškerá ležící dřevní hmota se musí asanovat. Jen tak se dokáže zabránit šíření lýkožrouta. Už dnes v Národním parku Šumava party drtí kůru odkorovačem, ale jak by se tohle zvládlo po celé republice, to si vůbec neumím představit. Hajní jsou z toho nešťastní. Co to dá práce, než se ze semenáčku vypěstuje strom a pak nám ho lýkožrout sežere.

Vy zjevně nejste pro bezzásahové území...

       Nacházíme se ve stavu kalamity a v kalamitě se musí něco dělat. Bezzásahové území přece nemůže být množírnou lýkožrouta smrkového.

Je vůbec v rámci republiky síla na zpracování dřeva, které v lesích leží?

       Už je pozdě. Jsem pesimista. Například na Dačicku už nemají jediný smrk. Že by se ale dala řešit Šumava, v tom optimista jsem. Jen chtít. Šumava je napadená v bezzásahových územích, v lesích, které spravují Lesy ČR i na území Národního parku Šumava. Je třeba veškerou ležící hmotu asanovat, chemicky nebo mechanicky odkornit a zabránit tak šíření. Státní správa by měla zabránit odvozu napadeného dřeva do dalších teritorií. Od toho tam je. Jde o to, aby mohla nařídit okamžitá opatření, protože když my budeme čekat na správní lhůty, lýkožrout nečeká.

Sněmovna udělala první krok

       Urychlit a zjednodušit boj s kůrovcovou kalamitou má novela lesního zákona, kterou 13. září schválila Poslanecká sněmovna. Novela počítá s tím, že opatření podporující boj s kůrovcem budou moci nově stanovit ministerstvo zemědělství, krajské úřady i obce s rozšířenou působností. Opatření by měla okamžitou platnost, projednávána by byla až následně. Čas hraje za současné situace tu nejdůležitější roli.

       Stát by například mohl udělit výjimky pro kácení v nedostatečně vzrostlém lese. Novela rovněž stanoví pravidla pro finanční příspěvky vlastníkům nestátních lesů k řešení dopadů kůrovcové kalamity. Soukromí majitelé lesů se totiž při současných nízkých výkupních cenách dřeva dostávají do finančních problémů a chybí jim peníze na zalesňování. Prostřednictvím mysliveckých úřadů bude stát moci regulovat kvůli obnově lesů počty spárkaté zvěře, která se podílí na likvidaci sazenic nových stromů.

       Novelu nyní posoudí Senát a snahou je, aby platila co nejdříve. Jde ale také o to, aby zmíněné úřady a instituce chtěly a uměly její možnosti využívat bezodkladně a pružně.

Zdroj: jcted, Bohumil Kantor

{jcomments off}