Vlčích teritorií meziročně přibylo

Vlčích teritorií meziročně přibylo, do Česka jich zasahuje dvaadvacet
-------------------------------------------------------------------------------------------------

       Podle unikátního terénního monitoringu šelem na celém území České republiky se v roce 2020 nacházelo v České republice alespoň částečně dvaadvacet vlčích teritorií. Devatenáct z nich v pohraničních oblastech, některá na naše území zasahovala jen nepatrně. Ve čtrnácti případech se jednalo o smečky, které v našich podmínkách čítají obvykle 4–6 jedinců. Oproti roku 2019 se počet teritorií zvýšil o čtyři, počet smeček o jednu. 

       Na monitoringu a terénním výzkumu se podílejí Hnutí DUHA Olomouc, Mendelova univerzita v Brně, Česká zemědělská univerzita v Praze, Správa národního parku Šumava a Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přeshraniční teritoria byla konzultována s polským sdružením WILK, partnery projektu OWAD ze Saska a s Veterinární univerzitou ve Vídni. Genetické analýzy prováděla Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Česká zemědělská univerzita a CEwolf konsorcium.

       Mapa vychází z prokázaných případů rozmnožování vlka, doložených fotopastmi nebo genetickou analýzou, případně z opakovaných věrohodných nálezů stopních drah a trusu, z nichž bylo možné přítomnost teritoria potvrdit. V mapě nejsou zahrnuty údaje o nahodilém pozorování samostatných vlků, jejichž dočasný výskyt nelze vzhledem k vysoké mobilitě druhu vyloučit na většině území ČR. I tato data je potřebné vyhodnocovat, pro stanovení počtu osídlených teritorií však nejsou relevantní.

       Údaje se vztahují k takzvanému vlčímu roku 2019/2020, což zahrnuje období od května 2019 do konce dubna 2020, které lépe odpovídá rozmnožovacímu cyklu vlků než kalendářní rok: vlčata se totiž většinou rodí v dubnu.

       Nejčastěji se do Česka dostávají vlci ze severu - ze středoevropské nížinné populace, jejíž centrum je v západním Polsku a v Německu. Minimálně jedna telemetricky označená vlčice k nám však přišla z Rakouska, kdy cestou do Doupovských hor urazila minimálně 430 km. Na Moravu a do Slezska se zatím šíří vlci ze slovenských a polských Karpat. Podrobnější informace k jednotlivým smečkám jsou k dispozici na www.mapa.selmy.cz, podrobnosti k česko-saskému pohraničí je možno nalézt na stránkách projektu OWAD.

       Miroslav Kutal, akademický pracovník Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy v Hnutí DUHA, situaci komentuje:

       „Kdo by si před deseti lety vsadil, že do Česka bude v roce 2020 zasahovat přes dvacet vlčích teritorií a že tyto šelmy budou druhým rokem vychovávat mláďata 80 kilometrů od Amsterdamu? Vlci prokázali obdivuhodnou přizpůsobivost k životu v kulturní krajině střední i západní Evropy. Soužití s divokými šelmami je stále výzvou pro skloubení zájmů ochrany přírody a zemědělství.

       Pavel Hulva, akademický pracovník Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, zodpovědný za genetický monitoring vlka, situaci komentuje:

       „Genetická data pomohla odhalit v České republice další setkávání dříve izolovaných vlčích populací, stejně tak jako přesuny vlků přes hranice se sousedními státy. Přesto je genetická variabilita tohoto druhu u nás stále nižší než např. v sousedním Slovensku. Je proto důležité zachovat průchodnost krajiny, zajišťující příliv nových genů. V minulém roce se opět neprokázal žádný případ hybridizace se psem. Je pozitivní, že i přes zdokumentované případy mortality vlivem dopravy a pytláctví se vlkům daří nacházet partnery výhradně v rámci svého druhu.”

       Aleš Vorel, akademický pracovník České zemědělské univerzity v Praze, vedoucí česko-saského projektu OWAD, doplňuje:

       „Letošní výsledky jednoznačně potvrzují trend v osidlování severních pohraničních hor, kde je jasný vliv populace, která vznikla na pomezí Polska a Německa. To, že je střední Evropa křižovatkou, potvrzuje i několik dálkových přesunů vlků. V Krušných horách se objevil vlk, který byl poprvé zachycen u Hamburku, u Norimberka byl přejet mladý vlk z Krušnohorska atd. Velmi zajímavým záznamem je také přesun mladé vlčice z Horního Rakouska do Doupovských hor, kde patrně založila pár. Díky tomu, že prošla střední Evropou s telemetrickým obojkem, zanechala za sebou vědecky i ochranářsky významnou stopu - velmi dobře víme kdy, kudy přesně prošla a jakým místům se vyhnula. Dokumentuje to také, že vlci jsou schopni se i v naší silně fragmentované krajině přesouvat rychle a na velké vzdálenosti.”

Miroslav Kutal, expert na velké šelmy Hnutí DUHA a akademický pracovník Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně
Pavel Hulva, molekulární ekolog a akademický pracovník Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
Aleš Vorel, akademický pracovník Fakulty životního prostředí ČZU a vedoucí projektu OWAD

{jcomments off}