Šumava smutní

Šumava smutní  

       Po vážné nemoci dne 8. ledna zemřel pan Ivan Lukeš z Kašperských Hor.  Učitel, zoolog, přírodovědec, fotograf, publicista, chovatel a především velký milovník přírody a skvělý člověk. Velká osobnost odborného i veřejného života.  

       O jeho velkém přínosu pro Šumavu bylo napsáno mnohé. Já osobně jsem ho poznala jako velice laskavého, obětavého, veskrze pragmatického zachránce zraněných a nemocných zvířat, o které se staral naprosto nezištně v jedné z nejstarších záchranných stanic zvířat v Čechách.    

       Měla jsem tu čest sledovat ho v jeho práci, spolupracovat s ním, pomáhat mu a hlavně se od něj o životě volně žijících zvířat mnohé naučit. Nic takového jsme se ani ve škole neučili, léčba zvířat z volné přírody je stále pro veterinární medicínu okrajová záležitost  

       Jeho neúnavný boj o záchranu nalezených, opuštěných, nemocných zvířat a snaha o jejich navrácení do přirozeného prostředí, spousta neuvěřitelných příběhů a historek s nimi spojených a jeho ochota kdykoli pomoci byla neuvěřitelná!    

       Byla velká radost pozorovat ve stanici zvířata, kterým se věnoval a mohl pomoci. I když se jejich záchrana odehrávala ve velice staré, dnes už nemoderní, záchranné stanici, její obyvatelé byli naprosto šťastní. Mnozí se, i po vypuštění do volné přírody, opakovaně vraceli. Zachránil mnoho veverek, sov, dravců, zpěvných ptáků, čápů, lištiček, jezevců, srnčat, psíků mývalovitých, zajíčků, ježků a vyder. Zvláštní místo v jeho srdci zaujímal rys ostrovid. Spolupracoval na introdukci rysa zpět do šumavské přírody. I stálí obyvatelé stanice, kteří byli nuceni zůstat ze zdravotních důvodů, projevovali velkou radost už při pouhém zvuku jeho hlasu. To byly momenty, kdy jsem si uvědomovala, že právě proto svoji práci dělám a jsou to právě ty okamžiky, které mají skutečně smysl.                                                                

       Pan Lukeš se neúnavně věnoval i osvětě v péči o nalezená divoká zvířata, byl kdykoli ochoten pomoci poradit, vysvětlovat, provádět v záchranné stanici děti a velice osobitým přístupem je učit  lásce k přírodě, té opravdové, se všemi klady i zápory. Vysvětloval i přirozené, zdánlivě kruté zákony přírody, ale jednoznačně stál za záchranou živočichů, kteří se dostali do nesnází vinou člověka. Jedná se především o úrazy elektrickým proudem na drátech vysokého napětí, zranění motorovými vozidly, vysekáni mláďat při senosečích,  otravy, nezákonné postřelení, nárazy ptáků do skleněných ploch, kácení doupných stromů, ale také mnohdy zbytečné odnášení "osamocených"  mláďat. To vše vysvětloval ve svých   knihách, plných nádherných a vtipných fotografií.

       Jeho neustálý boj za pravdu, hrdost, čest a zdravý rozum ovlivnil i mé vlastní smýšlení a náhled na okolní svět. Skvělý, velice specifický a laskavý humor mi často pomohl i v těžkých chvílích mého vlastního života. Panu Lukešovi, i celé jeho rodině, patří velký dík za jejich obětavost. Nebude chybět jen lidem, kteří ho znali, ale celé Šumavě, především té divoce žijící.

       Závěrem citace z jeho knihy Okamžiky živé přírody, která poodhaluje intimní život našich spoluobyvatel a která vznikla díky dlouhému vysedávání v přírodě:

 ".... je jen na nás, na lidech, jak se k nim (zvířatům) budeme chovat, aby nejen naši potomci, ale i další generace měli co pozorovat... ."

S velkou úctou  

MVDr. Šárka Janásková a kolektiv veterinární ordinace Vimperk 

{jcomments off}