Miniatury : Třepetající palety

     Třepetající palety

     Stoupáme s Klubíčkem proti proudu jednoho z Poledních potoků v kraji zvaném Manády. Stojí tu několik trampských bud, o kterých skoro nikdo neví. Kráčím tu se zatajeným dechem, s tichým vzrušením ve svém nitru čtu jejich názvy: Na Mechu, Bonanza, Zelené Šišky. Dívám se do tváří zemřelých trempů, jejichž portréty visí na stromech. Kdybych se octl bez domova, rozhodně bych nepřežíval mezi opilci před Hlavákem, Asi bych se usídlil v nějaké podobné boudě. Byl bych opatrný, nikdo by nepoznal, že v ní nocuju, ani stopa by po mně nezůstala. U jedné z bud čtu do dřeva vyřezané verše: Blažen je věru / člověk ten, / jenž prožil plně / celý den / a v hloubi duše / šťasten byl / ten může říci / zítřku můj / buď jaký chceš / dneska jsem žil. Klubíčko vzpomíná, jaké to tu bývalo, když se tu kdysi toulala se svým milým. Všude okolo stály staré vysoké smrky. Dnes se tu otevřely paseky, ale na nich už rostou nové stromky.

***

     Následující ráno procházím mezi tropickými rostlinami skleníku v botanické zahradě na Troji. Budí se tu barevní motýli. Nejvíce je těch tyrkysových, ale raději se drží až nahoře u stropu. Jen někteří usednou na nějaký list dole, jen tak odpočívají, to mají křídla rozložená, nebo pijí sladkou šťávu z dílků rozřezaného ovoce, tehdy mají křídla přiklopená k sobě. Říká se jim Císař. Morpho peleides. Jsou to tropičtí bratři našich baboček. A okolo kvetou orchideje všech možných barev a tvarů. Motýl pestrostí svých křídel odpovídá pestrosti rostlin. I on je orchidejí, jen dokáže i létat. Žije krátce, snad dvacet dní. Za tu dobu se musí spářit. Pak se začnou jeho křídla trhat jak plachty lodi, která příliš dlouho vzdorovala cyklonu. Tyrkys se odlupuje, oka na opačných stranách křídel hasnou a slepnou. Ten krátký čas, co jim zbývá, je také bouří, vodní smrští kapek, které tu zpomaleně odkapávají z listů v podobě věčného deště.
     Ve skleněném motýlím teráriu se rodí složené palety pro ještě nenarozené malíře. Nebo pro ty, kteří se už narodili a ještě spí v miminkovských peřinkách. Možná ten, co už se vylíhl a teď dole pleská křídly a snaží se dostat ven, je připraven pro moji vnučku Inušku. Jenže neví, jak se osvobodit. Ostatní motýli opatrně vylézají po rohoži na zadní straně terária, nahoře je totiž volno, jen tenhle tvrdohlavý motýl třepetající dole.
     „Chce ven a nemůže,“ komentuje to smutně nějaká holčička.
     „Neboj,“ utěšuje ji maminka. „Nahoře je otevřeno. Oni mu to ostatní řeknou.“
     Když pak vycházím ven, sedám si na lavičku mezi děti. Přišla jich sem celá třída. Tu kolem nás přeletěl jeden z těch tyrkysových zázraků. Někudy se mu podařilo dostat ze skleníku pod modrou pražskou oblohu. Teď se třepotá, letí neznámo kam a diví se náhlé volnosti.
     „Utekl jim“ komentuje to jedno z dětí. „To je dobře.“

***

     Deblík je hora v Českém středohoří, do které se zakusuje veliký lom. Značená cesta nahoru nevede, na mapách není zakreslená ani neznačená. To je něco pro nás. Jedeme do Sebuzína. Cesta stoupá prudce do kopce. Kvete tu ptačinec velkokvětý, mařinka, lesní violky, zběhovec, vlaštovičník i česnáček lékařský. Z posledních sil se dokodrcám k přístřešku. Klubíčko už na mě čeká. Odpočíváme a popíjíme André Rosé. Po stole leze housenka píďalky. Ve středu těla jí chybí panožky, prohne se do kočičího hřbetu, pak posune vzduchem přední část těla dál, natáhne se do podoby klacíku, odměří píď, přitáhne zadní část a znovu vystrčí hrb. Dojde mezi dvě prkna, snaží se je přemostit, ale nedosáhne až na druhou stranu, zkouší to na více místech, nakonec vezme zavděk naším batohem a leze po něm vzhůru. Klubíčku se uvelebil na kloubu ukazováčku nazelenalý mrchožrout, snad housenkář. Vida, jak je tu živo. Dohlédneme až na Vaňovský vrch, Vysoký Ostrý a na ves Chvalov, která se drží na hraně prudkého srázu padajícího dolů k Labi.
     Traverzujeme svah a pak míříme kolmo vzhůru k vrcholku. Nohy mi kloužou ve směsi starého listí, proschlé půdy a kamení, chvílemi si musím pomáhat rukama. Ač jsem na dně se silami, prožívám vrchol života. Cítím, jak nádechy nabírám vzduch ze samotného dna své bytosti. Shora se otevírá rozhled na jih, zleva na Plešivec, Kamýk, Hradiště, Radobýl, Lovoš a za Labem na Děkovku, Solanskou horu, Lipskou horu, v popředí na Kubačku s dalším lomem a vpravo i na Kletečnou a Milešovku. Okolo nás se svíjejí pokroucená dubiska a ojedinělé hlohy, které jsou zrovna v plném květu. Na jednom z nich se milují dva zlatohlávci hladcí.
     Střídáme se s Klubíčkem na kovové židličce. Lehnout se tu nikde nedá, všude vyčuhují šutry a skaliska. Slunce žhne a přímo před námi krouží dva druhy otakárků, ovocný a fenyklový. Ovocných je více. Ale tančí všichni pospolu. Chvíli plachtí po vzoru dravců, to jsou okamžiky, kdy si vychutnávají svoji samotu. Pak se dva nebo tři spojí v rychlém letu, krouží stále rychleji, to už ani není tanec, to je zběsilá honička. Motýli s úchvatnými temnými pruhy na křídlech využívají výstupných proudů, které mi horce vydechují do tváře. Kousek pode mnou ční ze země kořen v podobě do nebes řvoucího oře. Deblík se prý jmenoval kdysi Ďáblík. Tohle je skutečný oř – démon těchto končin.
     Dopíjíme André Rosé a sestupujeme na okraj lomu, hluboko pod námi se třpytí ve střepech slunečních paprsků tyrkysové srdce hladiny na dně lomu.

***

     Churáňov se noří do noci. Je už skoro tma. Vítr syčí v lese a na severozápadě osvětluje blýskavice nejvyšší patra kumulonimbů. Ještě že jsem ptákům nasypal semena jen na dno krmítka. Srpek měsíce se ani nehne. Stejně tak hvězdy. Světlo září tmou, hvězdy třpytivé sponky, napsala básnířka Maruška Dolistová. Země jako by někam spěšně odjížděla, válku v patách. Kamarád, který má za manželku Ukrajinku a byl s ní už dvakrát v Charkově, mi vyprávěl, že Ukrajinci ve válečném stavu stále někam cestují.
     Bouře se blíží, ohlašuje se vzdálenými hromy, blesky se objevují stále výše nad obzorem, snaží se dosáhnout zenitu, za temnými cáry nízkých mračen to problikává. První krůpěje lijáku dopadají pleskavě na střechu stanice. Bouchly dveře, jak netrpělivý průvan vchází pootevřenými dveřmi do pozorovatelny a neví, kudy ven. Bouřkové jádro přeběhne přes Churáňovský vrch na opačnou stranu k severovýchodu. Pokouším se fotit, je to zbytečné, nejkrásnější světelné klikyháky rozčísnou tmu vždy v mezeře mezi dvěma expozicemi. Hrom na hrom volá, tu tam, tu zase onde přechází žárovištěm oblohy. V procitlých myslích se jim svíjejí hlasité sny. A pak se bouře na východě převléká zpět do tichého šatu blýskavice.
     K ránu tichý déšť konejší duchy v rozestlané krajině. Pak kdosi pokládá na lesy mlhu, přikrývá milosrdně rozjitřenou nahotu Matky Země. Vzduch se ochlazuje z nočních 13 °C na 5,3 °C. Tlačenice návštěvníků se v tichosti rozešla. Orchestr kapek ladí nástroje k dalšímu koncertu.

Text a foto Roman Szpuk

Popisky k fotkám:
1) Morpho peleides
2) Chvalov, Vaňovský vrch a Vysoký Ostrý
3) Plešivec, Kamýk a Hradiště
4) Pohled na Labe z Deblíku
5) Ďáblík na Deblíku
6) Srdce Českého středohoří
7) Zlatohlávek hladký
8) Blýskavice na Churáňově
9) Blesk nad brankou meteorky na Churáňově

Rok 2025
1. Nad lesy plují tři krkavci
2. Zůstat na místě
3. Něžné souboje
4. Pařez
5. Únor
6. Třinácté komnaty
7. Bůh rady nedává
8. První letošní hřmění
9. Není cesty zpět
10. Srdce a růže
11. Bílá v bílé
12. Neopětovaný dotek
13. Nepotřebuju ani borůvku

Rok 2024
1. Že to dáš
2. Bezvětří
3. Tento svět
4. Zpomalit?
5. Samota
6. Znovu ponejprv
7. Hodiny a mraky
8. Kolikrát jsem spadl
9. Převržené svícny
10. V zajetí barev
11. Poutě
12. Věže, plameny, květy
13. Třasořitky
14. Pavouk, meteor a bludiště
15. Večer před západem slunce
16. Čapájev
17. Fantazie
18. Liška
19. Žena, motýl a bouřka
20. Milosrdenství
21. Defilé
22. Chtěl jsem něco říci
23. Mentolové meditace
24. Parnasie
25. Moudrost
26. Parýzek
27. Nahoře jahůdka jako hlídačka
28. Temný dům
29. Marnost slov
30. Slastné bloudění
31. Podzimní vitráže
32. Dušičkové inverze
33. Těžké je svítání
34. Zpomalení času
35. Vyhořelý domov

Rok 2023
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada
22. Jeřáb popelavý
23. Rychlý tah mračen uzavírá západ
24. Bloudění
25. Ranění ptáci
26. Trnová hora
27. Muchničková hora
28. Havraní žena
29. Bouřka když nebouří, umře
30. Cíl
31. Plachost
32. Hlas puštíka
33. Hry
34. Podruhé kvetou brusinky
35. Stín krkavce
36. Nelesní krajina
37. Hora a vítr
38. GBS syndrom