Opuštěné zázraky: Německo-české přátelství

Vimperk. Už v osmdesátých letech – dávno předtím, než se přestěhoval ze Švábska do Pasova – to fotografa Klause Dittého téměř magicky táhlo na Šumavu. Strach z blízkých pohraničníků, když přecházel v oblasti Finsterau přes zelenou hranici, ho neodradil. Jeho touha po jedinečné divočině byla silnější. Fascinace – ale i pocit cizosti – se po pádu „železné opony“ nijak nezmenšily. Ditté zblízka zažíval a fotografoval zánik krajiny a vesnic. A o několik let později také nadšení pro jejich obnovu…

Na zakázku skanzenu Finsterau natočil v roce 2018 dokument o Šumavě, při jehož vzniku poznal českého spisovatele Martina Sichingera. Bylo to počátkem kreativní spolupráce a přátelství bez hranic, o kterém krásným způsobem vypráví právě vydaná kniha „Verlassene Wunder / Opuštěné zázraky“.

Během společných toulek šumavskou divočinou a výprav k ruinám kdysi prosperujících továren, statků, selských usedlostí, hřbitovů a zapadlých koutů měst a vesnic v podhůří ukazoval spisovatel fotografovi často skrytou krásu své vlasti – a zároveň mu otevíral pohled do české duše. Ve své „černobílé obrazové poezii“, jak oba svou společnou knihu nazývají, se doplňují černobílé fotografie Klause Dittého – tedy pohled cizince – s tiše poetickými texty Martina Sichingera, otištěnými v obou jazycích, které představují hlas místního člověka.

Pohledy do české duše: „Šepsismus“

Ve čtyřech kapitolách se jedná o cesty a lesy, o zapomenutá místa vydaná napospas zkáze, o jedinečném způsobu, jakým se Češi vypořádávají se „zohaveným socialistickým světem“, a nakonec o stopy víry, jež se odrážejí v mnoha křížích, které lze nalézt po celé zemi – jako kříže u cest a kostelů, ale také zrezivělé, skryté, zničené či zarostlé.

Fotografie Klause Dittého prozrazují jeho vytříbený smysl pro estetiku, která je vlastní chátrání – pro světlo a stín, pro linii a proporce – ale také pro bizarní detaily. Autoři pro pokusy Čechů napravit chybné plánování socialistické éry neobvyklými prostředky vymysleli pojem „šepsismus“. Fotografie v této kapitole ukazují nouzově a „šepsově“ opravené věci – provizorium jako naději. V textu se píše: „Tady v Čechách jsme natolik obklopeni všudypřítomným šepsismem, že si ho bez pomoci zvenčí ani neuvědomujeme. Šepsismus je naše nová krása – tak, jak ji vidí Němci. A teď ji začnou vidět i Češi.“

„… a naše země bude znovu proměněna“

Otevírat si navzájem oči, s humorem a zvědavostí přijímat pohled toho druhého – to se daří díky nenásilnému dialogu mezi textem a obrazem. Zároveň je kniha útočištěm paměti a hluboce čerpá ze vědomí, že žijeme v době přechodu. Socialismus zničil pustiny, kostely, hřbitovy, vesnice, pole i louky. Zůstaly zbytky a ruiny, které už samy vyprávějí své příběhy. „Ale,“ jak píše Martin Sichinger, „dokonce i stopy zániku, v nichž jsme vyrostli a žili, zmizí – a naše země bude znovu proměněna. Zachytili jsme v této knize ztracenou krásu. A doufáme, že ji najdete i vy.“

Představená kniha je pouze prvním krokem tohoto česko-německého přátelského projektu. Dalším plánem jsou výstavy v Česku i Německu. Od 11. července (vernisáž v 18 hodin) do 31. července budou fotografie Klause Dittého k vidění v galerii lázeňského domu ve Freyungu. Podpořit projekt lze zakoupením knihy nebo přes crowdfundingovou platformu whydonate.

Regina Kremsreiter

ve spolupráci s partnerským webem Hog´n de

Odkaz na článek zde