Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – červen 2025

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove

30. června:

Čas předpovídaných veder se prolíná s časem rozkvetlých náprstníků ...

29. června:

Po zprovoznění nového kubohuťského železničního viaduktu je zapotřebí zase přivyknout znovuoživení vimperských tratí, ale převažující měrou oranžové soupravy společnosti GW Train stále opticky neladí k šumavské krajině.

Když se ovšem rozběhne akce "Léto s párou" a Vimperkem nezaměnitelným způsobem zahvízdá historická mašinka, ...

... je to náhle zcela jiná káva.

Pranic nevadí, že domovským depem krásné parní lokomotivy jsou, jak napovídá nápis na její kabině, daleké Louny.

Celkem dvakrát dnes otočila cestu mezi Vimperkem a Kubovkou, ...

... nežli se v odpoledních hodinách zase navrátila do výchozí stanice celé akce, ...

... totiž do Protivína. A stihla při tom potěšit hned tři lidské smysly.

Vedle již vzpomenutého ucha samozřejmě též oko ... a těm, kdož ještě pamatují aspoň doby postupného doznívání páry na železnici, též rozhodně nos.

28. června:

Noční idylka ...

27. června:

Ani tentokrát nakonec nezahřmělo, jakkoli teplota stále vzrůstá.

26. června:

Příslibu mocných bouřek se za daných okolností naprosto nelze divit, ovšem jednou věcí jsou očekávání ...

... a druhou výsledná realita. Ještě že je tu k nanejvýš efektní kompenzaci přichystán pozápadový sluneční koncert.

25. června:

Mohlo by se zdát, že za daného počasí očekává milovníky skal nefalšovaná výheň, ...

... ale opak je pravdou.

24. června:

Slunečné projasnění může dát v krátkém čase prostor působivým dialogům.

23. června:

Opět jen potvrzeno, že milé Šumavě sluší každá nálada ...

22. června:

Dávné lidové tradice stále více ožívají.

21. června:

Kdo chce zažít nefalšovanou tajuplnou, romantickou atmosféru, místy snad i s lehkým nádechem hororu, ten by si neměl nechat ujít návštěvu dvou zřícenin mlýnů na Sloním potoce.

První z nich nese název Jungův, některé prameny jej nazývají i Jungovou papírnou, a nachází se přímo při cestě, kterou je k němu nutno urazit cca 1,4 km zprvu po Zlaté stezce z Radešova. Zajímavý je ale především již původ názvu dnes Radešovského, kdysi však Sloního potoka, neboť slon rozhodně nenáleží k šumavské fauně. Z řady vysvětlujících variant se nabízí dokonce jedna velmi kuriózní, opírající se o odvážnou, avšak zcela nereálnou hypotézu zatoulaného slona z vojska proslulého starověkého kartaginského vojevůdce Hannibala, který, jak z hodin dějepisu známo, dokázal přejít s válečnými slony i Alpy. Avšak rozhodně netáhl do končin gabretských (Gabreta bývá uváděna jako název předcházející Šumavě), takže milý zatoulaný slon by k nám musel podniknout skutečně velmi náročný výlet. Pravděpodobnějším se jeví jiný výklad, podle nějž tudy kdysi putoval cirkus, jehož žíznivý slon kráčel právě oním potokem, z nějž co chvíli pil. Ani zde však ve skutečnosti nejsme na stopě pravdě.

Mlýn je každopádně ve svém současném stavu, obklopen, ba snad místy i téměř pohřben bujnou vegetací všeho druhu, ...

... místem skutečně, jak již bylo předesláno, tajuplným, ...

... ba jitřícím fantazii nejednou výzvou k spřádání nejrozmanitějších příběhů. Jeden z nich je právě oním slíbeným hororem, neboť na mlýnské (papírenské) zahradě prý již v druhé půli 19. století trojice zločinných tovaryšů pohřbívala zavražděné ženy, vesměs služky, z nichž napřed pod příslibem sňatku vylákala jejich úspory. Lidová tvořivost spojuje tyto hrůzné příběhy dokonce se jménem smutně proslulého vraha Huga Schenka, což je však prokazatelný nesmysl.

Na své si tu ovšem vedle milovníků hororů přijdou i pragmatičtí vyznavači sfér výlučně technických, ...

... konkrétně architektonických. Třebaže se nacházíme v ruině, čím dál více podléhající zubu času, je rozhodně obdivuhodné, jak mnohé konstrukční prvky stále odolávají, třebaže pobývání v jejich blízkosti rozhodně není možno vnímat jako zcela bezpečné. S ohledem na povětrnostní vlivy by nepřekvapilo na některých místech i provalení jinak bytelně vyhlížejících stropních kleneb. Ale pokračujme podél Sloního - Radešovského - potoka tentokrát již lesní, místy opět vydatně zarostlou pěšinkou nazpět proti směru příchodu - k druhému mlýnu.

I zde po necelém půlkilometru vyvolá již setkání se zničenou včelnicí ...

... a troskami obytného přívěsu skličující dojem, že tu došlo k vraždě, jejíž kulisy by za večerního šera byly naprosto dokonalé.

Mlýn nese v souladu s někdejším názvem potoka rovněž pojmenování Sloní - a teprve teď se dostáváme k jeho správnému vysvětlení. Nemlela se zde totiž mouka, nýbrž dřevo na štěpky potřebné pro sousední papírny. Z toho důvodu musel mít mlýn výrazně silnější složení nežli pro potřeby obilné mouky. Mlynář, hrdý na výkonnost své živnosti, prý dokonce zavěsil nad vchod obraz slona, mlýn nazval Sloním a podle něj dostal název i přilehlý potok co zdroj potřebné vodní energie.

Dnes se tu setkáme krom jiného i s dávnými kovovými pozůstatky všeho druhu, ...

... přičemž k tajemné, ba rovněž hororové atmosféře ...

... přispívá i novodobý, dávno nepojízdný, vegetací obrůstající buldozer, opuštěný zde ve zvláštní symbióze se stavební míchačkou.

Celé místo by i s předešlými nálezy bylo jistě možno zcela prozaicky označit za ohavnou nepatřičnou skládku, ...

... ale, málo platno, ono prostě i v této prazvláštní nesourodé sestavě ...

... má svým způsobem nesporné romantické kouzlo.

20. června:

Horko a voda ...

... k sobě prostě náleží.

19. června:

Naše krásná Šumava je plna zajímavých neotřelých zákoutí.

18. června:

Škoda, že není v moci snímku zprostředkovat též omamnou vůni odkvétajících lip, ...

... rozeznělých hojnými návštěvami rozmanitých zástupců hmyzí říše.

17. června:

Couvající Měsíc, zahalen v oparu, působil zasněným dojmem, i přes zákonitou rozostřenost ovšem přiznávajícím strukturu kráterů.

Obloha si podobně zasněný nádech podržela i v průběhu dne.

16. června:

Oproti včerejšku výrazné ochlazení, deštivo ...

... a večerní obloha čaruje.

15. června:

Ohlášený nejteplejší víkendový den v rámci půlícího se června celkem pochopitelně lákal na Boubín, ...

... odkud se většinou nejlépe zkoumají všelijaké situace, ...

... počasí nevyjímaje.

Řada charakteristických příznaků, počínaje výrazným pocitovým dusnem, krom jiného předznamenávala i bouřkové aktivity.

Teplota spolu s nesmělým severovýchodním větříkem o síle 1,5 m/s (5,4 km/h) hovořila za vše.

Ještě že se nabízelo příjemně osvěžující prostředí ...

... okolních lesů.

Vimperské odpoledne jen potvrdilo, co ranní hora avizovala.

Nepřehlédnutelné bouřkové aktivity ovšem město jako v drtivé většině případů minuly, ...

... ba ani přidružený déšť v zásadě nijak neusnadnil práci majitelům žíznících zahrádek.

Teprve poslední výrazná večerní proměna oblohy se ukázala z výše řečeného hlediska slibnou - zalito přece jen bude.

14. června:

Za ideální dohlednosti je možno z Boubína spatřit cca 35 km vzdušnou čarou vzdálenou zříceninu hradu Rabí. Tentokrát se ovšem ve fotokronice nabízí pohled výrazně bližší, totiž ze židovského hřbitova města Rabí, ...

... neboť v bývalé konírně hradu byla dnešním dnem slavnostní vernisáží zahájena putovní výstava, ...

... která zde potrvá tři a půl měsíce.

Jedná se o společný česko-německý projekt vybraných čtyřiceti fotografů (po dvaceti z každé země), ...

... mezi nimiž má to potěšení být zastoupen svým snímkem též autor fotokroniky.

Příštím působištěm výstavy se stane německý Regensburg.

Hradní konírna na Rabí je velmi působivou výstavní síní, ...

... která hostila již jednu z předešlých výstav početnější skupiny šumavských fotografů.

Dvacet z nich zde tedy vystavuje již podruhé.

Samotný hrad, resp. zřícenina v péči Národního památkového ústavu, je úchvatným romantickým prostředím, ...

... nabízejícím nejednu příležitost pro zajímavý, ...

... třeba i detailní záběr.

Je pochopitelné, že k nejlákavějším z hlediska zaměření fotokroniky se řadí pohled z nejvyšší věže směrem k Boubínu. jenž se dnes ovšem ztrácel v mírném oparu za viditelnými modrajícími se vrchy Šumavského podhůří, takže bylo zřejmé, že ani z jeho rozhledny by nebylo Rabí k spatření.

13. června:

O pouhý den později by se mohlo zprvu zdát, že pohledy z Boubína se prakticky ničím neliší od včerejších.

Ale nebylo tomu tak - atmosféra už se jevila téměř pročištěnou, zproštěnou zaoceánských příměsí.

Zanedbatelným nebyl ani teplotní vzestup, doprovázený tentokrát severovýchodním větříkem, který v občasných dýchnutích roztočil vrtulku anemometru nepatrně rychleji - 3,8 m/s (13,68 km/h).

Jediný letošní pátek třináctého tak vyzněl v rozporu se svou lidově tradovanou pověstí naprosto báječně.

12. června:

Budování železničního viaduktu pod Kubovkou spěje mílovými kroky do finále. Již jsou položeny koleje ...

... a probíhají úpravy jejich tradičního kamenitého okolí.

Betonová konstrukce se ještě dočká výsledného obložení připraveným trhaným kamenem, ...

... ale tyto finální úpravy již mohou probíhat za obnoveného vlakového provozu.

Samotný beton by šumavskému přírodnímu prostředí jistojistě neslušel, ...

... koneckonců nesluší ani městskému prostředí.

První jízda vlakem je naplánována na pondělí 16. června, ovšem silniční doprava si na plné zprovoznění bude muset počkat o něco déle, což je s ohledem na nutné úpravy vozovky plně pochopitelné.

Bohužel ale stále nikoli všem - např. tomuto polskému řidiči, nerespektujícímu podobně jako řada jiných zákaz vjezdu, ...

... jaké zcela jistě mají i ve Varšavě, odkud podle tabulky za čelním sklem zájezd pocházel.

Nemá to zkrátka pardubická firma CH&T vždy snadné a je rozhodně jisté, že namísto leckterých výtek nedočkavců zasluhuje za své dílo i tempo jeho provádění jedině pochvalu.

Večerní Boubín nabídl přívětivou atmosféru, ...

... stále však prozrazující dozvuky posledních dnů.

Severozápadní vítr si občas dýchl rychlostí 3,7 m/s (13,32 km/h) a v rámci naměřené teploty představoval příjemné osvěžení, ...

... jakého bude jistě zapotřebí zejména o blížícím se avizovaném parném víkendu.

Navzdory poklidné, po celý den jednobarevné obloze bez mráčků velmi zapůsobilo sluneční loučení, ...

... obzvláště pohledem mezi smrky boubínského úbočí velmi emotivní.

11. června:

Přece jen už kandský dým z lesních požárů slábne, ale atmosféru nad Evropou ještě definitivně neopustil.

10. června:

Po celý den nebylo možno oblohu zvát přiléhavějším výrazem nežli kalnou, a to stále v důsledku přítomného kouře z kanadských lesních požárů. Teprve před západem slunce nastala změna ...

... v podobě nečekaného protržení ...

... a následné působivé hry barev. Přesto však stále ještě nemůže být řeči o pročištění. Zatím jen uvidíme, s čím přijde zítřejší ráno.

9. června:

Český hydrometeorologický ústav aktuálně zveřejnil zprávu tohoto znění: "V pondělí může být východ a západ slunce nad Českem netypicky barevný. Důvodem je kouř z lesních požárů v Kanadě, který se ve vyšších vrstvách atmosféry dostal nad Evropu." Když už jsme si v určitém čase zvykli na saharský prach, proč nezkusit v krátké době dalším pohledem z časně ranního Boubína, ...

... zda se skutečně nějak projeví též avizovaný kouř.

Rozhled všemi směry skutečně upoutal celkovou zakaleností atmosféry, nápadnou i bez meteorologických zpráv.

Její postupný vývoj včetně skutečně lehce atypické barevnosti a putování oblačnosti od západu ...

... nepotřebuje pražádných dalších komentářů.

Nejmarkantněji bylo možno vše posoudit okamžikem, kdy se na zakaleném obzoru vynořil sluneční kotouč ...

... a zahájil své tradiční stoupání vzhůru na nebeskou klenbu.

.

.

.

.

.

K naměřené teplotě je možno dodat leda tolik, že západní vítr o rychlosti 8,6 m/s (30,96 km/h) jí pocitově ještě nejeden stupeň ubíral. Nicméně stavy kolem nuly nebývají v červnu vysloveně překvapujícími.

V každém případě bylo zřejmé, že sluneční záře nemá s ohledem na polohu svého zdroje obvyklou intenzitu, ...

... neboť je tlumena čímsi nad rámec běžné oblačnosti.

Potvrzovala to nejen zpáteční cesta, ale ještě i Vimperk okolo šesté a později.

A právě tam měla zajisté svou jasnou výpovědní hodnotu na dané téma i situace po slunečním západu.

8. června:

Na scénáře, v nichž jsme nalákáni internetovými hláškami, jak se na nás "valí bouřky", aniž se pak cokoli vyplní, jsme již celkem zvyklí.

7. června:

Časně ranní obloha první červnové soboty (krátce před třemi čtvrti na pět) byla zatažená, takže neslibovala viditelný sluneční východ, ale pohledem z níže položených partií se nezdálo, že by se nutně musela připlazit i mlha ... teprve boubínský vrchol přišel s jinou vizí.

Její součástí se ale přece jen stalo též svým způsobem překvapivé obzorové prosvítání slunečního ohně a zákonitá otázka, bude-li mlhou uhašen.

O dvanáct minut později se rozpoutal na obloze úchvatný zápas, v němž mlha sice získávala hojné posily z lesů, ...

... ale ty byly naštěstí bez šance zasáhnout do vyšších poloh, natož na oblohu.

Sluneční paprsky tu však nezískaly zásadní prostor, své postupné nabývání na síle prozrazovaly jen barvením trhlin ve svižně se měnících oblačných uskupeních a místy i na nich samotných.

Výraznou, ba rozhodující měrou k tomu přispíval západní vítr, v nárazech vanoucí rychlostí až 9,8 m/s (35,28 km/h), a třebaže vimperské teploty v průběhu uplynulého týdne nejednou připomínaly blížící se léto, tady vlivem popsané situace pocitově nekorespondovaly ani s podstatně nižším naměřeným stavem.

To ale s ohledem na stále fantastické dění pranic nevadilo, ...

... protože největší úrodu zde sklízelo oko prodloužené objektivem.

V každém případě se ani o hodinu později nezdálo být rozhodnuto o výsledku celého nebeského zápasu, jenž by mohl s nemalou pravděpodobností vyústit i v převažující deštivo.

6. června:

Když už se nám naplno vyhýbají bouřkové aktivity, zachytitelné všude jinde, ...

... lze si aspoň pohledem z Boubína dopřát bohatou obrazovou sklizeň jejich důsledků.

Páteční odpolední oblačnost, ...

... opět působivě provázena k obzoru mířícími krepuskulárními vějíři, ovšem věstila příští změny.

Potvrzovala je i příjemná, byť samozřejmě oproti Vimperku nižší teplota v součinnosti se západním větrem o síle 5,2 m/s (18,72 km/h).

A náhle přišla změna nálady ...

... do temnějších poloh, ...

... podněcujících k myšlence, že by nebylo od věci výstup na Boubín nazítří zrána, třebaže meteorologické předpovědi kreslily dešťové kapky, zopakovat.

5. června:

Doznívající bouřkové oblačné příděly se celkem zákonitě staly i součástí nepřekvapující boubínské čepice.

4. června:

Konečně opět nad Vimperkem k vidění cosi bouřkového, třebaže v epicentru protažené, původem mnichovské supercely se ocitly sousední končiny a naše město pouze paběrkovalo po okrajích ... ale zcela určitě efektně. S ohledem na stále přetrvávající zhovadilý vynález jménem letní čas mají současné dny ještě před půl desátou večer charakter soumraku, takže je ještě poměrně slušně vidět. Hodiny ukazovaly 21.21, když se nad zámkem začaly množit poměrně hojné blýskavice, občas okořeněné i zřetelnými blesky, avšak zcela bez doprovodu slyšitelného hřmění. Bylo tedy zřejmé, že v centru jistě nanejvýš zajímavého dění se odhadem octlo nejspíš vzdálené Klatovsko.

S přibývajícím stmíváním se akční rádius vzdálené bouřky protahoval severním směrem a téměř se zdálo, že vimperská podívaná se chýlí ke konci.

Zdání naštěstí klamalo. Po půl desáté se začal zdvihat silný vítr a bouřkové dění se přece jen přiblížilo, brzy doprovázené i neméně silnou dešťovou přeháňkou, chvílemi promísenou drobnými kroupami.

A pak už konečně vypukla hra barev, tvarů a výrazně blíže situovaných blesků.

Velmi zřetelně bylo možno vzájemně barevně rozlišit okamžiky bez deště ...

... a s ním.

Celé velkolepé divadlo se nicméně neustále vzdalovalo a v kontextu pro mnohé strašidelných meteorologických výstrah a katastrofických vizí poměrně rychle skončilo. Z hlediska možných pohrom a škod byla taková situace zajisté naprosto vítanou ... nu a fotografičtí lovci zkrátka musí buď doufat v lepší zítřky ( :-D ), nebo se příště vydat úlovkům patřičným směrem více naproti.

3. června:

Slibované bouřky se našim končinám dosud vyhýbají, ...

... ale dnešní noc by mohla přinést aspoň vzdálenou změnu, a to přesně ze směru, jímž přilétala podvečerní oblaka, tvarově chvílemi připomínající jakási fantastická zvířata.

Uvidíme tedy, dostane-li se konečně meteorologům aspoň jakési náplasti na zatím stále nenaplněné prognózy.

2. června:

Za poetickými lesními zákoutími není nutno putovat do vyhlášených šumavských lokalit, hojně vyhledávaných turisty. Stačí navštívit třeba Vimperku nepříliš vzdálený pramen Volyňky pod Světlou horou ...

... a ruku v ruce s posvátným klidem přírody si zde navíc dopřát též vodu skutečně lahodné chuti.

1. června:

Po létech zkušeností člověk už bezpečně ví, že bulvárním internetem přežvýkané meteorologické předpovědi jsou v lepším případě jedině pro pobavení a vážně je mohou brát nanejvýš duchem chudí, vzděláním nepolíbení jedinci z rodu těch, kteří třeba seriózně věří, řečeno pohádkovými slovy našeho geniálního básníka Františka Hrubína, "... že zem je jako koláč placatá". Takže např. katastrofické vize třiceticentimetrových krup vybízejí všehovšudy k otázce, proč některé internetové stránky nevybudí svou primitivní senzacechtivost na absurdní maximum a nepíší, že o první červnové neděli budou za pekelných bouří z nebe padat rovnou ledové kry (tím se samozřejmě nepopírá, že za výjimečných situací mohou ničivé kroupy dosahovat výrazně abnormálních velikostí). Na druhé straně ovšem jistě stojí za zhlédnutí obloha nad Boubínem, z níž lze vyčíst mnohé.

Ta dnešní si opět pohrávala s rozmanitými náladami, ...

... k nimž krom celkové lehké zakalenosti přispívala zejména tajuplná hra mračen, ...

... to vše za subjektivního pocitu dusna i nahoře na rozhledně.

Slunce vesměs nemělo přímou volnou cestu, ...

... což si ovšem vynahrazovalo bohatými svazky krepuskulárních paprsků všemi směry nad obzorem.

Jak již výše zaznělo, i na rozhledně převažoval pocit dusna, ačkoli teplota ještě nebyla kdovíjak vysoká a od západu povíval větřík o maximální rychlosti 2,9 m/s (10,44 km/h).

Vše nasvědčovalo tomu, že v našich končinách se po včerejších výrazných bouřkových aktivitách na Českobudějovicku situace prozatím uklidnila.

Rozhledna ožila každoročními mravenčími zásnubami - ti půvabní drobní tvorečkové svou přítomností navzdory čilému hemžení přispívali k pozoruhodnému klidu celé atmosféry.

Těžko v těch okamžicích posoudit, do jaké míry se jedná o pověstný klid před bouří, ale ručička vah se klonila k obvyklému scénáři, že totiž náš kousek zeměplochy případné naplnění reálných předpovědí, nemluvě o katastrofických vizích, opět mine.

Večer jen potvrdil ranní odhad, ale v rozmezí jednadvaceti minut nabídl nefalšovanou parádu. Ve 20.57 by ještě nebylo divu, kdyby se začalo blýskat.

Ve 21.05 ovšem původní ocelovou šeď vystřídal oheň.

O dvě minuty později se sluneční paprsky na rozloučenou propsaly o něco temněji do stále dramatické oblačnosti.

Ve 21.11 se začala západní část oblohy projasňovat a bylo definitivně zřejmé, že původně slibná bouřková atmosféra Vimperk obešla.

Ve 21.13 se objevil i sluneční sloup.

Hodiny ukazovaly 21.18, když vše již vyznívalo postupně do ztracena. Celé velkolepé divadlo se rozloučilo krátkou dešťovou přeháňkou, podobnou jiným, které přišly na řadu již krátce po poledni.